Tohle byla jedna z událostí, která odstartovala další sešup v mém životě. Stím vlnu myšlenek, ale všechny byly kupodivu dobré. Jen jsem potřebovala pauzu na srovnání si všech informací a událostí, které se za poslední dobu staly. Hodně lidí o mě říká, že jsem cílevědomá, a že vím, co v životě chci. Ona to ale není tak moc pravda. Mám sice úplně jinak srovnané priority než moji vrstevníci, rodiče, přátelé… vlastně mám někdy pocit, že moje myšelní se úplně vymyká kontrole.. 😀 Podle mě je úplně jedno, co v životě chceme, protože se nikdy věci nestanou přesně tak, jak jsme si představovali. Je dobré mít cíl, ale nelpět na něm.…

Přiznávám se, že poslední dobou vůbec nestíhám. Náš spontánní výlet do Amsterdamu mi sebral několik dní a ještě k tomu, že již několik měsíců řeším přidání platební brány GoPay na svůj eshop, což mě dooost vyčerpává. Nápadů na články mám spoustu, jen tedy s mým množstvím aktivit a změnami, které se během dubna udály, musela jsem blog trochu upozadit. Snad na mne tedy nezanevřete a já slibuji, že se tu tomu budu zase více věnovat. 🙂 Vezmeme to tedy šupem, protože jsem si nestíhala ani zapisovat, co všechno se stalo. Něco jsem zachytila na krátké video, které jsem sestříhala. Klasická Verča však vždy zapomene vytáhnout mobil na větších akcích, takže…

Během psaní jiného článku jsem si uvědomila, že už je to vlastně rok, od toho pekla jménem maturita. Kdo mě sleduje déle, určitě ví, že nejsem zastáncem školství a už vůbec né té střední, na kterou jsem chodila. To však neznamená, že vás nemůže naučit životní lekci. Pokud jí dáte prostor, může to být cokoliv. A protože téma maturit je zrovna aktuální, napadlo mě udělat výcuc toho, co se vše událo, co se stalo, co mi to dalo atd… Můj maturitní ročník byl jeden z těch lepších na střední škole. Nemusela jsem být na intru, který byl bezpochyby jedním z nejhorších kvůli požadavkům, které svět neviděl. Dojížděla jsem, zpívala si…