INSPIRACE,  MYŠLENKY

Jak jsem odmítla povýšení v práci

Tohle byla jedna z událostí, která odstartovala další sešup v mém životě. Stím vlnu myšlenek, ale všechny byly kupodivu dobré. Jen jsem potřebovala pauzu na srovnání si všech informací a událostí, které se za poslední dobu staly.

Hodně lidí o mě říká, že jsem cílevědomá, a že vím, co v životě chci. Ona to ale není tak moc pravda.

Mám sice úplně jinak srovnané priority než moji vrstevníci, rodiče, přátelé… vlastně mám někdy pocit, že moje myšelní se úplně vymyká kontrole.. 😀

Podle mě je úplně jedno, co v životě chceme, protože se nikdy věci nestanou přesně tak, jak jsme si představovali.

Je dobré mít cíl, ale nelpět na něm.

Tohle pravidlo jsem se naučila, když mi bylo 16 let. Tehdy jsem ještě úplně nevěděla, co to znamená, ale teď, po asi miliónech zkušenostech, už vím, co to znamená.

Je dobré si vizualizovat budoucnost, mít uspořádané co je pro nás prioritou a být vděční za to, co máme v přítomnosti.

Nedokážu to asi úplně popsat. Pro mě je to…

Vášeň,
Dělat věci teď a tady,,
V přítomnosti, ale z nějakého důvodu – cíle, ale někdy i bezdůvodně,
Naplno.

A tak když jsem před pár měsíci přestala v práci organizovat eventy,neměla jsem tušení, jak se bude můj život ubírat dál.

Nevadilo mi pořádání akcí, ale nebyl to úplně můj šálek kávy.

“Neměla jsem tušení, co dělám, i když jsem pro firmu vydělávala statisícové obraty. Byla jsem ráda, že už se nemusím stresovat, zda jsem na něco nezapomněla. Byl to super job a zároveň prokletí, které jsem neuměla a zároveň v tom nebyla úplně nejhorší.”

Když jsem do firmy nastupovala , netušila jsem, že zde budu dobrovolně hodin, abychom ji udrželi na nohou a budeme zde řešit úúúúplně všechno. Já a Steph jsme tu obětovali kus života a to z jednoho prostého důvodu – ZKUŠENOSTI.

Chvíli jsem měla pocit, že mě nové vedení a šéf chtějí vyhodit, což by mi v konečném důsledku ani nevadilo, ale nechtěla jsem úplně odejít tímto způsobem.

V posledních dnech jsem si totiž uvědomila, že sociálním sítím rozumím asi trochu víc než ostatní, a tak jsem se rozhodla proč toho nevyužít. Nabídla jsem, co umím i včetně grafiky (šéf neměl ani tucha co dělám), dohodla se na polovičním úvazku a řekla si o méně peněz. Jsem padlá na hlavu? Možná!

Mým cílem byla vždy svoboda a radost ze života. Dřív jsem poslouchala, že stejně skončím v nějaké práci, která mě totálně semele a smířím se s tím, že budu pracovat jen, abych si vydělala na nájem atd…

NE! NESMÍŘÍM…

Můj život si utvářím já sama a nikdo jiný.

A tak dělám v danou chvíli, co mě zrovna baví. Nevadí mi, když něco skončí, protože vím, že je to konec jedné etapy života a začátek nové. (Právě z toho důvodu by mi ani nevadilo, kdyby mě propustili, brala bych to spíš jako znamení.)

Nezáleží mi na tom, co je podle společnosti správné, ale na tom, co mě dělá šťastnou. V určitém bodě mé cesty jsem si řekla, že zdraví a psychická pohoda je pro mě na prvním místě a od té doby je mi mnohem lépe.
Ve všech ohledech.

Zkráceně řečeno, dělejte, co chcete, ne co musíte! 🙂

Mějte se a smějte se 🙂 Canli 🙂

Zažili jste něco podobného? Odešli jste odvážně z práce, která vás nenaplňovala? Pojďme se inspirovat navzájem, že změna je možná. 🙂

4 komentáře

  • Lucka Stefani

    Zajímavá zkušenost, stalo se mi néco podobného. Nastoupila jsem do firmy jako scrum master, ale nebyl to úplně můj šalek kávy. Po nějaké době jsem řekla, že děkuji za zkušenost, ale už to dál nedám. Jelikož se mnou firma byla spokojená, tak mi nabídla jinou pozici, kterou si užívám a dokonce mám kam dál postupovat a těším se na to 🙂 Tak nějak si ale uvědomuji, že pro mě rozhodnutí bylo jednodušší i díky tomu, že jde o brigádu, nikoliv o práci. Je třeba dělat to, co nás naplňuje a baví, někdy je to ale těžší krok, než jindy 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *