MYŠLENKY

NEBÁT SE

Je 22:02 kdy píšu tento text. Rozhodla jsem se z ničeho nic, že bych vám asi mohla sdělit mé momentální myšlenky.

Nebát se.

To je podle mě jedna ze základních součástí života, se kterou přestane být váš život nudný.

V poslední době se o mě lidi bojí a já se nebojím vůbec. Je to začarovaný kruh, kdy víte, že tomu člověku na vás záleží.
V konečném důsledku je to od ostatních vlastně fajn.

Důvod starostí je však zcela nedůležitý. Odcházím z Prahy, stěhuji se. Tečka.

Tahle pro mě úplně banální a jednoduchá věc, v ostatních lidech vzbuzuje úplně opačné emoce.
Někteří lidé mi řekli, že jsem blázen.
Někteří si myslí, že jsem vyhořela a musím se vrátit.
Někteří lidé jsou rádi a někteří ne.

Ale skutečnost je taková, že to bylo mé svobodné rozhodnutí. Zkrátka chci.

Nebát se rozhodnutí.

Strašně často přemýšlíme nad “co když”.

Co když ten vztah nevyjde.
Co když se budu muset odstěhovat.
Co když ztratím moc času.
Co když mě to nebude bavit.
Co když se to nepovede.

Také to občas dělám, ale neřeknu vám, které z výše uvedených právě platí na mě.

Je to však zcela zbytečné. Učím se to postupně, ale učím se to ráda a vy byste měli také.

ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI.

Když jsem se rozhodovala na jakou chci jít střední školu, vybírala jsem dle intuice (a ta u mě nikdy nelže). Výběr to byl katastrofální, ale dostalo mě to na správnou cestu. Neuvažovala jsem moc nad budoucností a i přesto jsem nyní o 5 let spokojená.

Chtěla jsem jít původně studovat design interiéru, ale nešla jsem. A nyní po 5 letech, mám šanci si nadesignovat svůj vlastní byt. Udělat všechno podle sebe. Vybít si tu energii, kterou v sobě pro interiérový design nosím.
A já si jako malá říkala, proč mě tak baví si kreslit pokoje. Vždy jsem malovala hlavně postele. Tenkrát jsem moc neřešila proč, zkrátka je kreslila dál, protože mě to bavilo.

A i nyní, když jsme dospělí, (nebo i když teprve dospíváte), měli bychom si malovat ten vlastní svět.

Nebát se toho, co se stane.
Ono se to stejně nějak stane.

Nebát se dělat věci, které nás baví.
Nebát se dát výpověď v práci, která nás nenaplňuje.
A v mém případě i nebát se dát výpověď v práci, která mě naplňovala.

PROČ?
Protože ŽIVOT.
Plyne. Utíká. Nezastaví se. Nepočká.

Tak se neboj.

Neboj se toho, co když…
Udělej to, věř a koukej, jak se svět pro tebe změní.

Řekni ANO na spontánní rozhodnutí, bláznivému rande, “nesplnitelnému” úkolu, nebo čemukoliv jinému…

Zažij ten pocit malého velkého vítězství, kdy máš vlastní život ve svých rukou.

A budeš se divit, co přijde potom.

Mějte se a smějte se 🙂 Canli 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *